Král Šalamoun
16.07.2013 22:01
Jedním z nejznámějších postav legend židovského národa byl král Šalamoun.Jeho skutky spolu jeho věhlasem přetrvaly do dnešních dob.
Základ položil nejen Starý zákon,Talmud a Midráš, ale i lidové pověsti a jarmareční písně.
Král Šalamoun nebo též Šolomon hebrejsky Šelomó - třetí král izraelský údajně žil asi v letech 973 - 926 př.kr.Jeho otcem byl věhlasný David jenž podle legendy zvítězil nad Goliašem.
Základ jeho věhlasu položil Starý zákon,podle něhož Bůh dal Šalamounovi bohatství,čest a moudrost,jíž převyšoval všechny ostatní muže.Skutečný Šalamoun byl proto nejmocnějším z židovských králů.
Z jeho mládí se nám v legendách nic nedochovalo,pouze až z pozdější doby jeho života.
Byl mnohostranně nadaný, nacházela se v něm silná úmělecká představivost,Byl hudebníkem,básníkem,žalmistou.
Ze Šalamouna se stal blízkovýchodní monarcha s vynikajícími vlohami a předpoklady. Byl povolán na trůn ještě za otcova života asi r.966 p.ř.n.l.
David má v úmyslu postavit v Jeruzalémě Chrám zasvěcený bohu Jahvovi.Jeho záměr uskuteční až jeho syn Šalamoun.
Před tímto záměrem David převáží do Jeruzaléma boží schránu. Dalšími věcmi v chrámu podle talmudské tradice je Mojžíšova hůl, Áronova tyč a též džbán na manu.
Šalamoun za svého života kontroloval arabský obchod, nejen s myrthou,kadidlem a kořením, ale i se zbraněmi.
Představu o jeho bohatství a vznešenosti nám poskytuje popis velkolepě vyzdobeného a vybaveného jeruzalemského chrámu, který dal Šalamoun vybudovat.
Po Davidově smrti propukly spory o trůn mezi korunním princem Adoniou a jeho mladším nevlastním bratrem Šalamounem,údajně plodem cizoložného styku Davidova s Batsebou, manželkou jednoho z členů jeho družiny.
Čtvrt století na to vládl Šalomoun ve velkém přepychu(přibližně 960 až 935 př.n.l.)
Ve Starém zákoně se popisuje role fénických techniků a stavitelů při budování velkých staveb Šalamounových v Jeruzalémě. Za pomoci fénických architektů vybudoval v hlavním městě Jeruzalémě obrovský palác jenž neměl v tehdejším světě obdoby a jenž se nazýval templ a zasvětil jej bohu Jahvovi. Chrám měl půdorys trojúhelníku o délce 35m.Šířka budovy byla 10m. Šalamoun založil vedle Jahvova chrámu a svého paláce v Jeruzalémě také hradby Jeruzaléma 3km dlouhé.
Vybudoval též mnohá svá města jako pevnosti; Chasór, Megidu,Dolní Bét-Chorán, Baalat, Tadmór.Ze staveb které dal postavit Šalamoun se nedochovalo nic. Zůstala pouze literární tradice.Vše zmizelo ještě dřív než Jeruzalém padl 587 p.ř.n. Jahvemu zůstává chrám zasvěcen až do konečného zničení r.70 n.l.
Bible praví, že když chtěl Šalamoun postavit chrám na nějž jeho otec David nashromáždil materiál, ocitl před problémem,že království
Izraelské nemá dělníky kvalifikované pro stavbu chrámu, tedy takové, kteří znají esoterní údaje ohledně rozměrů,proporcí apod. Obrátil se tedy na svého souseda Hirama, krále s Týru, který stavitele měl. Legenda dále praví, že tito lidé hovořili různými jazyky a Šalamoun proto pro ně sestavil kruhový diagram znaků, s jejichž pomocí se dělníci mohli domluvit o vykonávané práci i když každý mluvil svým jazykem.
Tovaryšská bratrstva tento diagram nazývají ,,Šalamounovo kyvadlo,, a mistři ho užívají dodnes.
Znaky na Šalamounově kyvadle nejsou znaky abecedními v pravém slova smyslu, nýbrž technickými značkami.Jsou velice podobná písmu lapidárnímu neolitickým znakům z Glozelu a Iberie. Používali je potulní dělníci a kovolijci a též izraelští králové pro stavební práce v Jeruzalémě.
Když kolem poloviny 10.stol.př.n.l. vládl v Týru fénický král Chiram I. na izraelském královskén trůně seděl Šalomon. Oba panovníci mezi sebou udržovali čilé kontakty a vztahy.
Na stavbu královského paláce a chrámu v Jeruzalémě dodal Chiram I. nejen potřebné cypřišové a cedrové dřevo, nýbrž vyslal příslušné specialisty,kvalifikované architekty a stavební řemeslníky. Města Tyros a Jeruzalém úzce spolu spolupracovala i v jiných oblastech.
V Starém zákoně se praví, že král Šalomoun dal také vystavět lodě v Esjón - Geberu, který je blízko Elótu na břehu Rákosového moře v Edómské zemi. Na stavbu a pak plavbu vyslal Chiram své služebníky,stavebníky,lodníky znalé moře, aby byli sloužili Šalamounovi.
Dopluli do Ofíru a přivezli odtamtud králi Šalomounovi čtyřiadvacet talentů zlata (1talent-30kg).Zlato z Ofiru se zdá se nalézalo ve východní Africe v Etiopii.
Ze Šalomounova chrámu, z oltáře, a ještě mohutnějších správních budov, z přepychového paláce, z obrovské budovy harému, kde údajně žilo Šalomounových sedm set manželek a tři sta souložnic ze všech zemí světa ,do dnešní doby nic nezbylo. Přesto obdivujeme um tehdejších stavitelů.
Chrámová hora (Har ha-Bajit) z pozdní doby bronzové, kde dříve stávala velká svatyně - velesvatyně s obrazem božstva byla širší než svatyně Šalamounova chrámu,který byl v těchto místech postaven a nahradil ji. V místě této svatyně se našlo několik hliněných tabulek s písmem jenž dosud nebylo rozluštěno..
Tato monumentální stavba spolu se stavbou pevností Chasór,Megidu,Dolní Bét-Chorán,Baalat,Tadmór měla za následek návštěvu královny ze Sáby jenž zdá se ovládala jižní Arábii v Izraeli. Tato událost je obklopena množstvím legend, jenž mohou mít historické jádro.
Příběh o královně ze Sáby, která ho navštívila a dala mu složité hádanky, jenž Šalamoun všechny zodpověděl,přispěla tak k jeho pověsti
chytrého vladaře.Nesmírně důmyslně chtěla královna ze Sáby doběhnout Šalamouna,který byl věhlasný svou velkou moudrostí. Záhadné je poselství královny ze Sáby Šalamounovi,pro cestu do jeho země.Podle perského kronikáře jménem Mansúr můžeme vyvodit,že princezna s králem posléze uzavřeli manželství,a že Šalamoun od toho času každý měsíc trávil v Ma'ribu v jejím sídelním městě.
Arabští kronikáři zapsali, že královna měla chlupaté nohy a považovali tuto animální vadu krásy za důkaz jejího nepozemského démonického původu.
Všichni staroarabští kronikáři jsou za jedno v tom,že Šalamoun dal pomocí démonů a géniů královně vybudovat tři mohutné hrady a přehradu v Ma'rbu. Jedním z hradů měl být Baalbek.Další Salin a Gudan.
Záliba v cizokrajných ženách a cizích bozích dodali jeho osobě skandální nádech stejně tak jako jeho otci.Další z jeho četných manželek byla údajně známá Naaoma Ammonská.
V lidových pověstech se stal typem muže, který ve své pohlcující touze všechno poznat a ovládnout,odmítá božské výsady, a způsobí si tak pád. Toto téma se vyskytuje v příběhu Adama a Evy a později v legendě o Faustovi.
Traduje se, že Bůh daroval Šalamounovi kouzelný prsten, kterým mohl ovládat celou přírodu, všechny lidi a duchy. Šalamoun tímto prstenem zkrotil démony, kteří překáželi stavbě chrámu, a přinutil je pracovat pro něho. Stavba chrámu proto trvala pouze sedm let.
Šalamoun také rozuměl zvířecí a ptačí řeči, dovedl létat ve větru nebo na přepychovém koberci a zkoumal svět, nebe i mořské hlubiny.
V r.926 po jeho smrti je jeho říše rozdělena na dva státní útvary Izrael, kde vládne jeden z ministrů Jarobeám I a Judu, kde vládne jeho syn Rechabeám jehož původ panovníci habešští odvozují od královny ze Sáby.
Říše se rozpadla kolem 935 př.n.l. Šalamounův chrám -templ byl zničen r.586 př.n.l.
Šalamounův klíč,který je nejznámější západní magickou knihou,a Šalamounova schopnost ovládat duchy z něj učinily největšího znalce tohoto typu magie.
Podle legendy byly kolem r.700.př.n.l. magické texty,které napsal Šalamoun zakázány králem Hezekiášem Judským. Překlad knih Clavicula Salamonis a Sigillum Salamonis (Šalamounova pečeť) byly na příkaz papeže Innocence IV. kolem r.1350 spáleny.
Roger Bacon věděl i o dalších knihách připisovaných Šalamounovi, které obsahovaly rituály k vyvolávání démonů a obětování. Jako například Almandel.
V dnešní době se hojně užívají amulety a talismany. Pentagram nebo-li Šalamounova pečeť a hexagram pojmenovaný podle jeho otce Davidova hvězda.
Šalamounův klíč, jeho varianty jsou svým tónem židovské s příměsí řecko-egyptských, orientálních materiálů.Zanícené modlitby k Bohu a přísné trvání na půstech a čistotě jako nezbytných podmínkách k úspěchu se mísí s postupy zničujícími, nenávistnými až k vyvolávání šílenství a smrti.
Božská energie se uvolní automaticky,prý díky modlidbám,
Magickým formulím a mocným jménům bez ohledu na kouzelníkovy záměry,přivolává veškerou svou sílu,aby se mocné duchy zjevili a poslouchali ho.
Kromě těchto úkonů vyšší magie, obsahuje též různé návody např. jak se stát neviditelným.....Najdeme zde ale i překvapivě podrobné instrukce k určení planetárního dne.
Do kánonu se dostala i sbírka prostých vesnických písní, přestože byly z bůhvíjakého důvodu pojmenovány jako ,,Šalomounova Píseň písní,,.
Autoři Bible nazvali krále Šalamouna moudrý. Svá rozhodnutí vyhlašoval z trůnu, který neměl na světě obdoby. Bylo to mechanické zázračné dílo, o kterém je zachován působivý dopis v "Targum Scheni ke knize Ester".
,,,Vedle trůnu stálo dvanáct zlatých lvů a dvanáct zlatých orlů proti sobě tak, že pravá noha lva stála proti levé noze orla.Celkem tu bylo 72 zlatých lvů a 72 zlatých orlů.......
Vzadu na zadním opěradle trůnu byla kulatá kopule. Vedlo k ní šest zlatých stupňů....
Na prvním stupni seděl býk a proti němu lev ,na druhém medvěd a jemu naproti ovce na třetím orel naproti němu anka, na čtvrtém orel naproti němu páv, na pátém kočka proti kohout na šestém jestřáb, proti němu holub. Všechna zvířata vypracována z ryzího zlata.
Nad trůnem bylo upraveno jedenadvacet zlatých křídel, poskytujících stín.
Z kteréhokoliv místa chtěl Šalamoun vystoupit na trůn, tam bylo možno trůn mechanicky přemístit.
Pak přilétli orli, uchopili krále a pozvedli ho do výše trůnu. V tomto mechanismu byl i zamontován stříbrný drak....
Když se král Šalamoun usadil na svém trůně, uchopil velký orel korunu a posadil mu ji na hlavu. Potom drak spustil mechanismus a v tom se nadzvedli lvi a orli a zastínili jeho hlavu...
Když pak před krále přistoupily svědci, uvedlo se soukolí mechanismu trůnu do pohybu: býk křičel, ovce bekala, lvy řvali, panter vyl, kočka
mňoukala, ptáci cvrlikali.....
Když byla míra hříchů Izraele naplněna, stal se Nebukadnezar, zpupný král z Babelu silným....
I trůn krále Šalamouna dal odvézt.Když ho chtěl odstranit a neznal jeho mechanismus, tu mu lev, jelikož dal nohu na první stupeň, vykloubil pravou kyčel a uhodil do levé,a to pak byl důvod proč celý zbytek života kulhal.
Po Nebukadnezarovi se zmocnil trůnu faraon Sisak a dopravil ho do Egypta.
Tento nádherný trůn, nejkrásnější ze všech, který doposud viděl,chtěl na něj vystoupit a posadit se na něj, nevěděl však,že ho mechanismus nadzvedne a jakmile položil nohu na první stupeň, vykloubil mu lev pravou kyčel a uhodil do levé, a proto byl po celý zbytek života nazýván kulhajícím faraónem.
Kdo tohoto jedinečného robota - trůn či mechanický náročný stroj zkonstruoval?
K pohonu tohoto panoptika sloužících zvířat bylo bezesporu zapotřebí pohonu a energie.
Šalamoun tento podivuhodný člověk byl vládcem větrů, a vlastnil nadpřirozené prostředky. Všechno to dohromady bylo zvláštní podle dochovaných a tradovaných záznamů na dobu v které žil.
Jaký vlastně byl Šalamoun panovník? Jak vládl a co mám předal do dnešních dnů? Bohužel zůstaly po něm pouze legendy z jeho údajného života v Bibli,Toře,v legendách a lidových pověstech Žádný hmatatelný důkaz není a tak se pouze můžeme domýšlet o jeho reálné existenci.
Byl reálnou a nebo pouze fiktivní postavou? Na tuto otázku neznáme zcela pravdivou odpověď a je jen na nás, jak a co si s legend a pověstí sami poučného a zajímavého odneseme.
R.H